Nehodlám se stavět do role advokáta Miloše Zemana ani jeho kampaně. Ani nesdílím Zemanovo tvrzení o novinářích jako hnoji. Jedna věc by mne ale opravdu zajímala, zahraji si tedy na ďáblova advokáta.
Nejdříve fakta: Po celou dobu prezidentské kampaně byl s expremiérem veřejně spojován jeho bývalý šéfporadce. Jediným zdrojem všech médií bylo video ze setkání se u vánočního stánku ve Vídni. Žádné z médií nebylo schopno během celé kampaně přijít s jiným důkazem.
Co médium nemá ověřeno, je pomluva. Ta se však radostně šířila, a nikdo z novinářů neměl potřebu neověřené tvrzení popírat, jak by to přirozeně dělal v případě jakéhokoliv jiné pomluvy. Zemana prostě novináři nemají rádi, a tak rezignovali na svou roli veřejných ověřovačů informací, které se jinak usadí do obecného povědomí. Což se stalo.
V den vyhlášení výsledků druhého kola se v místě, kde se Zemanem slavilo přes 500 lidí, objevil sám Miroslav Šlouf. Byla z toho zpráva dne a všechna média nadšeně sála oněch několik vět z exporadcových úst jako skupinový orgasmus (E15, Týden, Český rozhlas, TV Nova, Novinky, Deník, Aktuálně.cz, iDNES.cz, iHNED.cz).
Zemanovu veřejnému distancování se přirozeně nikdo nevěřil. Zákulisní zdroje hovoří o tom, že zhrzený Šlouf se přišel ohřát na výsluní. Ale nikdo z novinářů zatím nepřinesl jediný důkaz, že Šlouf má nyní na Zemana vliv. Proto se ptám:
- Českou veřejností se stále nese šuškanda, že Šlouf ovládá Zemana. Neříkám, že to tak je, nebo není. Ale není snad prací novinářů poctivě ověřovat informace ze dvou zdrojů?
- Nebrat informaci jako ověřenou jen proto, že ji říká její hlavní aktér?
- A bojovat pak proti šíření pomluv a neověřených informací, bez ohledu na to, zdali se jim líbí, nebo ne?
- Není fatální chybou médií, disponujícími veškerou technikou, během kampaně celospolečenskou poptávkou i personálem, že nedokážou přijít s jediným důkazem? A když s ním nepřijdou, vesele nechávají pomluvy téci společností?
Pokud se mýlím, napište mi to.
