Dnes zemřel pátý český voják, který byl na misi ISAF v Afghánistánu zasažen sebevraždedným atentátníkem. Část země truchlí a připomíná si jejich památku, část společnosti podpořená jedním politikem žvatlá něco o tom, že vojáci Armády České republiky jsou žoldáci jezdící na dovolenou za naše peníze.
Myslím, že by prezident měl požádat o patnáctiminutový večerní projev, v němž by ocenil památku vojáků, poděkoval armádě a vysvětlil lidem, proč máme vojáky v Afghánistánu a na jiných zahraničních misích. Lidé to netuší, nebo je jim to jedno. Nepočítám těch pár tisíc, kteří o armádě v posledních dnech zuřivě diskutují na netu.
Národ se politicky formuje i pod tlakem a smutnými událostmi. Čas ztrát, na které není Česko zvyklé ani připravené, je vhodným časem pro to si připomenout, proč, jak a za co naši vojáci bojují. K tomu máme politiky. Aby nám ukazovali a vysvětlovali cestu, u které občas nevíme, proč po ní jako společnost jdeme.
Věřím, že by to vrchní velitel ozbrojených zvládl důstojně. Měl by to udělat.
